Titulní strana

Menu

Všeobecné
informace

Geografie

Hospodářství

Historie

Umění

Gastronomie

Slavnosti

Muzea

Regiony

Literatura

Slovníček

Cestovní kanceláře
a agentury




E-mail

Počasí

Fotogalerie

Archív článků

Archív receptů

Speciály


REPORTÁŽ

Ve stínu Pyrenejí

Kamenná vesnička Queralbs Nejsevernější část španělského pobřeží - Costa Brava - není třeba nijak zvlášť představovat. Jména letovisek jako Roses, Platja d'Aro, Tossa de Mar, Lloret de Mar či Blanes, nám znějí více či méně důvěrně. Už méně známé je vnitrozemí, přestože tu v okruhu několika desítek kilometrů lze objevit leccos zajímavého. Můžete se vydat do některého ze zdejších přírodních parků, za románskými kostelíky a kaplemi, které jsou rozesety v této mnohotvárné krajině, navštívity některá ze středověkých městeček. I Pyreneje jsou na dosah.

 

 

Kraj sopek a malířů

Most přes řeku Fluvia v BesalúO oblasti Garrotxa se říká, že se tu snad každý rodí malířem. Když jsme však navštívili Muzeum kraje Garrotxa (Museu Comarcal de la Garrotxa) v Olotu, vystavující mimo jiné i díla malířů pověstné olotské krajinářské školy, a pak jsme se vydali do míst, kde tato díla vznikla, museli jsme dát za pravdu místním, že zdejší krajina je inspirativní. Její vulkanický původ připomínají zalesněné kuželovité kopce. Je jich třicet a přestaly chrlit lávu před více než 1000 lety. Stojí za to vyšplhat se až na samý okraj kráteru sopky La Margarida, který je nejzachovalejší, a nahlédnout do jejich útrob. Vede k němu turistická stezka, jedna z mnohých, jimiž je tato přírodní rezervace protkána. Důsledky sopečné činnosti jsou zvlášť dobře viditelné v obci Castellfollit de la Roca, rozložené na 60 m vysoké strmé čedičové skále, pod níž si vyhloubila své koryto řeka Fluvia.

V této cenné přírodní lokalitě si však přijdou na své i milovníci historických památek. Přímo v srdci přírodní rezervace nedaleko sopky La Margarida leží kouzelné středověké městečko Santa Pau s hradem, loubeným náměstím a gotickým kostelem. Povinnou zastávkou je také Besalú, ležící na jejím okraji. Symbolickou vstupní branou do tohoto kdysi hlavního města jednoho z nejvýznamnějších katalánských hrabství je obranný most zvláštního tvaru přes řeku Fluvia. Byl postaven ve 12. století, několikrát byl přestavován a dnes je turistickým symbolem Besalú. Židovské rituální lázně mikwah (11. stol.) na druhé straně řeky patřily k dnes už neexistující synagoze a jsou jedinou dochovanou památkou tohoto druhu na území Španělska.

Odtud nás úzké uličky dovedly vcelku vedou neomylně na romantické náměstí Plaça d'Espanya se zajímavými civilními stavbami. Ve vedlejší uličce Tallafero pod románským loubím mají už po staletí své místo trhovci. Kupujeme si meloun a po krátkém ovocném osvěžení míříme ke kostelu Sant Pere na stejnojmenné náměstí. Tento románský kostel, na jehož strohém průčelí upoutá figurální výzdoba okna se dvěma lvy, se jako jediný dochoval z benediktinského kláštera, který byl v 19. století stržen. Kostel je zavřen, a tak alespoň nahlížíme do kouzelného atria protějšího gotického městského paláce Casa Cornella. Nedaleký kostel Sant Vicenc je také románský, ale některými prvky už ohlašuje nástup gotiky. A pak se už jen tak procházíme středověkými uličkami a nakonec opět přecházíme most, z něhož je pohled na město nejhezčí.

 

Kolébka Katalánie

Santissim Misteri (Sant Joan de les Abadesses) Naším dalším cílem je město Ripoll. Ještě si ale uděláme malou zajížďku do Sant Joan de les Abadesses. Hlavní pamětihodností městečka je románský kostel sv. Jana (San Joan), který se jako jediný zachoval z někdejšího benediktinského kláštera. V roce 885 ho založil hrabě Wilfred Vlasatý pro svou dceru Emmu, která se stala jeho první abatyší. Klášter byl v průběhu staletí přestavován a rozšiřován. Z románského období pochází klášterní kostel sv. Jana s pěti apsidami a se zajímavou vnější i vnitřní výzdobou. Hlavní dvoupatrová apsida ukrývá jednu z nejvzácnějších románských figurálních plastik Svatý zázrak (Santíssim Misteri) z roku 1251, představující snímání z kříže. Toto místo rozhodně stojí za návštěvu. Odtud už míříme přímo do Ripollu.

Kdyby nemělo městečko Ripoll svůj klášter Panny Marie, nebylo by nijak zvlášť zajímavé. Tento benediktinský klášter byl jedním z nejvýznamnějších kultovních a kulturních center středověkého Katalánska a díky své škole a vzácným rukopisům z její písařské dílny je nazýván kolébkou katalánského národa. Založil ho v roce 879, tedy v době křesťanského znovuosídlování Pyrenejí, hrabě Wilfred Vlasatý. Klášter však přestal stačit potřebám obyvatel a postupně docházelo k jeho rozšiřování a přestavbám, které byly dokončeny až ve 14. století. Snad nejvýrazněji se zapsala do historie objektu 1. polovina 11. století, kdy klášter spravoval zakladatelův pravnuk opat Oliba, významná postava katalánských dějin, který má velké zásluhy i na výstavbě dalších kultovních staveb (založil mimo jiné na hoře Montserrat jeden z nejproslulejších benediktinských klášterů v Evropě).

Ambit klášterního kostela Panny Marie v Ripoll  Z tehdejší pětilodní baziliky se dvěma zvonicemi postavené v lombardském stylu, kterou opat Oliba v roce 1032 vysvětil, se po zemětřesení, požárech a několika rekonstrukcích dochovala v téměř původní podobě jedna ze zvonic, zůstalo také šech sedm apsid i románská část ambitu, jež přiléhá k jižní straně baziliky a s pozdější gotickou částí tvoří harmonický celek. Zcela výjimečný je románský portál z 12. století s nádhernou sochařskou výzdobou, která není u chrámu lombardského stylu obvyklá. Tento raně románský skvost s biblickými a alegorickými výjevy, s reliéfy skutečných i bájných zvířat, s výjevy symbolizujícími jednotlivé měsíce roku jsou nevšední ukázkou sochařského umění své doby. Nejslavnější období benediktinského kláštera, který byl založen v roce 879, je spojeno se jménem opata Oliby, který z kláštera učinil významné centrum středověké Katalánie.

 

Na skok do Pyrenejí

NuriaZ Ripoll jsme se vydali do Ribes de Freser, půvabného horského městečka, odkud je to už jen 14 km do Vall de Núria, jednoho z nejkrásnějších údolí východní části Pyrenejí. K výstupu jsme na doporučení místních zvolili zubačku, která se šplhá uzoučkým údolím mezi impozantními pyrenejskými velikány. Na poloviční cestě za sebou necháváme horskou vesničku Queralbs a pokračujeme dále až do nadmořské výšky 1 967 m. Před námi se najednou rozevřel široký kotel Núria s jezerem uprostřed, který je východiskem túr na okolní téměř třítisícové horské vrcholy, ale také místem populárních mariánských poutí. Podle starodávné legendy přišel do zdejšího údolí vysoko v horách kolem roku 1072 poutník Amadeo z Dalmácie, aby našel předměty, které tu měl kdysi dávno ukrýt sv. Jiljí - sošku Madony, kříž, hrnec na vaření a zvon, kterým se svolávali pastýři. V té době zde byla pravděpodobně postavena první svatyně. Dnes vévodí nurijskému kotli svatyně novorománská, k jejíž návštěvě láká především vzácná soška Madony z Núrie z 12. století. Tato patronka pastýřů ochrání každého, kdo do údolí v dobrém přichází. Tak to alespoň tvrdí zdejší horalé.

V Queralbs jsme vystoupili na zpáteční cestě. Tato typická horská obec působí velmi starobyle, i když mnohé z domů si zde v době zcela nedávné postavili Barceloňané jako své rekreační objekty. Farní kostel sv. Jakuba s arkádovým průčelím a bohatou výzdobou hlavic je však starobylý i ve skutečnosti. Pochází z 11.-12. století a připomíná spíš stavby kastilské než románské pyrenejské kostelíky. Pak už se zubačkou sjíždíme do Ribes de Freser. Vracíme se na Costa Brava a nikdo z nás nelituje, že jsme se na chvíli vzdali lenošení na plážích a vydali se za poznáním vnitrozemí.

 

Text : Miluše Válková

Foto: Autorka a Patronat de Turisme Costa Brava Pirineu de Girona

Zpět

Všeobecné informace Geografie Hospodářství Historie Umění Gastronomie Slavnosti Muzea Regiony Literatura Slovníček
Cestovní kanceláře a agentury Počasí Fotogalerie Archív článků Archív receptů Speciály

Kontakt: Iberkontakt, Mladenovova 3232, 143 00 Praha 4

kontaktní e-mail

Copyright © 2002-2017 Iberkontakt

NAVRCHOLU.cz