Titulní strana

Menu

Všeobecné
informace

Geografie

Hospodářství

Historie

Umění

Gastronomie

Slavnosti

Muzea

Regiony

Literatura

Slovníček

Cestovní kanceláře
a agentury




E-mail


Počasí

Fotogalerie

Archív článků

Archív receptů

Speciály


REPORTÁŽ

Rozmanité podoby kanárského ostrova Tenerife


 Největší z Kanárských ostrovů je na středověkých námořních mapách nazýván Isla del Infierno čili Pekelný ostrov. Zdejší vulkány budily odjakživa respekt. Věřilo, že nejvyšší z nich - Teide - je bránou do samotného pekla. I Kryštof Kolumbus, který se roku 1492 při své první objevitelské cestě Tenerife raději vyhnul, se v deníku zmiňuje o jakési velké hoře chrlící oheň a lávu. Tehdy na ostrově ještě vládli původní obyvatelé - Guančové. O čtyři roky později už bylo toto území v rukou Španělů.


Dnes je Tenerife oblíbeným turistickým cílem, kam se jezdí po celý rok. Milovníci slunce a koupání volí spíše jižní část ostrova. Téměř tu neprší, je ale třeba se smířit s tím, že na plážích bývá dost těsno. Na severu hrozí déšť častěji, ale zelená krajina více lahodí oku a doslova vybízí k objevování nejrozmanitějších přírodních scenerií. Ideálním výchozím bodem je Puerto de la Cruz na severozápadním pobřeží.


 Pohodové letovisko

Když přístav Puerto de la Cruz přišel o své výsadní obchodní postavení, vypadalo to, že se z ekonomické ztráty nevzpamatuje. Díky blahodárnému klimatu se však město už koncem 19. století proměnilo v příjemné lázeňské středisko, v němž si užívaly především bohatší vrstvy britské společnosti. Přestože i tam později vyrostly četné hotely a apartmánové komplexy, Puerto de la Cruz si zachovalo tvář pohodového letoviska. Na své si tu přijdou hlavně milovníci koupání ve vlnách, oceán je v této oblasti přece jen poněkud bouřlivější.

Puerto de la Cruz je jako stvořené k procházkám. Na malém prostoru tu narazíte na tradiční panská sídla, obchody lákající na všelicos, typické hospůdky a restaurace, parky a zahrady se subtropickou vegetací. Příjemný chládek najdete v největším zdejším kostele Nuestra Señora de la Peña de Francia ze 17. století. Odtud je to jen skok na břeh oceánu, k Lago Martiánez. Jedinečný vodní areál s několika bazény a centrálním jezírkem navrhl kanárský architekt César Manrique, který při tvorbě této umělé krajiny dokázal skvěle využít černé lávové kameny, jimž dělají společnost nejrůznější druhy sukulentů a palem.


V kanárském stylu

 San Cristóbal de la Laguna nebo La Orotava? Obě města stojí za návštěvu. V tom prvním je univerzita, sídlo biskupa, spousta kostelů, honosné kupecké domy i aristokratická sídla. Je velké a poněkud hektické. La Orotava je mnohem klidnější. Leží necelých 10 km od Puerta de la Cruz uprostřed svěže zeleného údolí, kde se stále ještě pěstují banány.

Turistickým magnetem je unikátní soubor dvanácti historických domů s bohatě vyřezávanými dřevěnými balkóny na průčelí. Tradiční kanárský styl tu předvádí v plné kráse zvláště Casa de los Balcones (Dům balkónů) z roku 1692 s patiem zastíněným bujnou vegetací.

Až se nabažíte tradiční architektury, možná budete mít chuť na kapku baroka. Kostel z tohoto období, Iglesia de la Concepción, nepřehlédnete. Přehlédnout byste ale mohli nenápadný průchod vedoucí z uličky León k nádherně terasovitě uspořádané zahradě Jardines del Marquesado de la Quinta Roja s altánkem na vrcholu a úžasným výhledem na město i okolní krajinu.


 V přítmí vavřínového lesa

Pohoří Anaga vyplňující severovýchodní cíp ostrova dosahuje nadmořské výšky kolem 1000 m. Z dálky se členitý masív s ostře rozeklanými vrcholky tvář nepřístupně, o opaku vás ale přesvědčí asfaltová "hřebenovka" začínající za obcí Las Mercedes. Při jízdě nesčetnými serpentinami nahoru a zase dolů si budete připadat jako na horské dráze.

Může vás tu překvapit mlha. Ta sem patří, neboť unikátní vavřínové lesy, kvůli nimž se do této oblasti jezdí, totiž vlhko ke svému životu potřebují. Chcete-li je alespoň trochu prozkoumat, musíte se vydat po svých některou z mnoha turistických tras, jimiž je toto pohoří protkáno. Zvědavost uspokojí i krátká procházka od návštěvnického centra u vyhlídky Cruz del Carmen k Llano de los Loros  (1,5 km). Ve spleti pokroucených kmenů stromů a keřů obalených mechy a lišejníky si budete připadat tak trochu jako v džungli.

Dramatické scenerie si užijete při sjezdu do Taganany, jedné z nejhezčích vesniček na severním pobřeží. Shluk bílých domků s kostelem a terasová políčka se před vámi objeví na poslední chvíli, při procházce úzkými uličkami nahoru a zase dolů objevíte dva tři bary a nečekaně i prostornou restauraci. Kanárská specialita papas arrugadas s mojo rojo neboli vrásčité brambory se studenou pikantní červenou omáčkou vám tam budou jistě chutnat.


Záhadné pyramidy

Když se počátkem devadesátých let minulého století rozletěla do světa zpráva z tenerifských novin, že u městečka Güímar na jihovýchodě Tenerife byla objevena stupňovitá stavba připomínající svým tvarem mexické pyramidy, vzbudilo to patřičný rozruch. Část vědecké obce tvrdila, že jde nejspíš o pozůstatky terasových políček, která si na svažitém terénu zakládali venkované. Známý norský badatel a mořeplavec Thor Heyerdhal byl přesvědčen, že jde o kultovní místo dávných obyvatel, zvláště když bylo zjištěno, že orientace stavby má spojitost se zimním i letním slunovratem. Podobnost s mexickými pyramidami potvrzovala jeho teorii, že už dávno před Kolumbem musel existovat kontakt mezi Amerikou a obyvateli ostrova.

Thor Heyerdhal se na Tenerife přestěhoval a za vydatné finanční pomoci svého krajana, podnikatele Freda Olsona začal roku 1992 se španělskými archeology záhadné stavby odkrývat. Postupně tu byl vybudován etnografický park Pirámides de Güímar. V rozlehlém areálu budí největší pozornost šestice pyramid, jejichž původ je stále ještě předmětem vědeckých sporů. 


Trevejo a Garachico

Jen málokdo z návštěvníků Tenerife si nechá ujít pohled na nejstarší a největší dračinec na ostrově, onen legendární Dragó Milenario v Icod de los Vinos. Možná jste i vy po této takřka povinné zastávce měli původně v plánu zamířit na pobřeží rovnou do Garachica. Stojí ale za to udělat si malou zajížďku k La Montañeta (necelých 10 km po silnici TF 373, staví tu i autobus) a kousek dál k odpočívadlu Arenas Negras. Ocitnete se v bezprostřední blízkosti vulkánu Trevejo (na mapách je dnes uváděn jako Garachico), jehož erupce roku 1706 pohřbila velkou část tehdy bohatého přístavu Garachico. Pozornost nebudí samotná sopka, ale neuvěřitelná, až přízračně kontrastní scenerie černých lávových polí a řídkého porostu světlounce zelených borových hájů.

Samotné Garachico je půvabné městečko. Jeho duší je Plaza de la Libertad, kouzelné náměstíčko se zahradním altánkem sloužícím jako kavárna. Stolky zastíněné obrovskými fíkusy jsou tím nejvhodnějším místem k odpočinku, zvláště když už jste se stačili rozhlédnout po příkladně zrestaurovaném historickém centru.

Paláce a domy starobyle jen vypadají. Při návštěvě nádherného komplexu bývalého františkánského kláštera se v jednom z výstavních sálů dozvíte, že jedinou stavbou, která zcela odolala řádění zmíněného vulkánu, je strážní pevnost Castillo de San Miguel (16. století) u někdejšího přístavu


Osada mezi skalami

O Masce se říká, že je jednou z nejpůsobivějších horských vesnic na Tenerife. Po řidičsky náročném pětikilometrovém stoupání ze Santiaga del Teide do pohoří Teno v západním výběžku ostrova zastavíte na vyhlídce Cherfe. Ze dna zelené rokliny sevřené mohutnými skalními stěnami se hluboko pod vámi zvedá ostrý hřeben, na němž se vesnice usadila. Při pohledu na klikatící se asfaltku klesající úbočím prudce dolů vás jímá závrať, naštěstí zjistíte, že i zde, jako ostatně v mnoha horských oblastech Tenerife, je silnice v kritických úsecích lemována bytelnými svodidly.

V Masce je živo snad v každou roční i denní dobu. Kdybyste si přece jen chtěli vychutnat tuto kouzelnou vesničkou bez davů výletníků, měli byste si přivstat a dojet na místo nejpozději kolem půl desáté, abyste si ji stihli v pohodě projít, než se začnou zaplňovat parkovací prostory. Pokud jste náruživými chodci, možná vyrazíte do jedné z nejkrásnějších soutěsek na Tenerife - Barranco de Masca. Tříhodinový sestup k oceánu s převýšením 600 metrů je dost náročný, a pokud nemáte zajištěnou dopravu do civilizace (lodní taxi do Los Gigantes a pak autobusem), musíte i nahoru po svých.


Text: Miluše Válková

Foto: autorka a Vlastimil Končel

Zdroj: Právo

 


Všeobecné informace Geografie Hospodářství Historie Umění Gastronomie Slavnosti Muzea Regiony Literatura Slovníček
Cestovní kanceláře a agentury Počasí Fotogalerie Archív článků Archív receptů Speciály

Kontakt: Iberkontakt, Mladenovova 3232, 143 00 Praha 4

kontaktní e-mail

Copyright © 2002-2017 Iberkontakt

NAVRCHOLU.cz