|
REPORTÁŽ
K přehradám na řece Guadalhorce
Vyjedete-li z Costa del Sol do vnitrozemí, získáte dojem,
že tu snad nikdy nezaprší. Soustava přehrad na řece Guadalhorce
však vaši představu o vyprahlé Andalusii poněkud poopraví. Ohromné
vodní
plochy v mírně zvlněné krajině jsou i atraktivním výletním
místem, zvláště když si zvolíte i atraktivní dopravní prostředek,
jakým je
třeba džíp. Po krátké instruktáži řidičů se naše kolona
vydala z pobřeží údolím řeky Guadalhorce do kopců.
První zastávka
První
zastávkou je Alora, typické andaluské městečko, jehož bílé
domky se šplhají po úbočích hned dvou kopců. Z jednoho z nich
zhlíží na celý kraj hrad, vlastně ruiny původně vizigótské
pevnosti, kterou si v 8. století přestavěli Arabové a přizpůsobili
ji svým potřebám. Džípy jsme nechali na náměstí a pěšky se
vydáváme nahoru. Cesta je o něco delší, než jsme předpokládali.
Musíme totiž nejdříve do kopce, pak z kopce a opět do kopce.
A když se před námi objevil hrad, bylo nám jasné, proč je tak
hojně navštěvován i místními obyvateli. Místo totiž slouží
jako hřbitov. Rozhled z vrcholku do údolí a na okolní téměř
holé kopce porostlé jen olivovníky a mandloněmi je jedinečný.
Kdesi v dálce v mlžném oparu spíše tušíme než vidíme hradbu
Sierry de Huma. A právě tam vede naše další cesta.
Soutěska El Chorro
 Z
Alory jsme odbočili na úzkou silničku bez jakéhokoliv označení.
Údolí se neustále zužuje a prohlubuje
a končí malou přehradní nádrží. Nad ní se zvedá hradba svislých
vápencových stěn. Jejich celistvost je porušena úzkou skoro
čtyři kilometry dlouhou soutěskou Garganta del Chorro, které
se říká jednoduše El Chorro, nebo o něco složitěji Desfiladero
de los Gaitanes, kterou si tu na své cestě k moři prorazila
řeka Guadalhorce. Soutěska je dlouhá 400 m a široká pouhých
10 m. Vede přes ni železná lávka, která byla vybudována začátkem
minulého století jakou součást stezky, po níž chodili dělníci
z ubytoven ve vesnici El Chorro na staveniště přehrady na druhé
straně hor. Říká se jí "Králova stezka", ale žádný z běžně
dostupných pramenů neuvádí, že by po ní nějaký král kdy šel.
Možné to ovšem je, protože nedaleko odtud, na vyvýšeném místě
nad přehradou Conde de Guadalhorce, je přímo ve skále vytesán
"Stolec Alfonse XIII.", odkud král přihlížel zahajovacímu
ceremoniálu, jímž byla přehrada oficiálně předána do užívání.
Pamětníci
tvrdí, že "Králova stezka" bývala díky své atraktivnosti
využívána i turisty. Dnes jsou bohužel některé úseky v dost
špatném stavu,
takže by se taková procházka nemusela vyplatit. Už dlouho se
velmi vážně uvažuje o její rekonstrukci.
Soustava přehradních
nádrží
 K
trojlístku největších přehradních nádrží v Andalusii vede od
soutěsky klikatá cesta. Je jediná, takže tu nelze zabloudit.
Za každou zatáčkou, a bylo jich nepočítaně, se před námi objevovaly
ty nejbizarnější pískovcové útvary, jaké kdy příroda vymodelovala.
Jedinými živými tvory v této žlutohnědé vyprahlé krajině byli
kromě nás jen orli a taky supové, kteří vypadali zvlášť zlověstně.
A když pak mezi stále častějšími zelenými ostrůvky borovic
občas probleskla a zase zmizela modrozelená vodní plocha, bylo
jasné, že jsme u cíle své cesty. Najednou jsme ji měli přímo
pod sebou. Rozlévala se v mírně zvlněné krajině spíše do dálky
než do šířky a lákala e koupeli. Takovému pozvání jsme samozřejmě
nemohli odolat.
Přehrada Conde de Guadalhorce tvoří spolu
s přehradami Guadalteba, Guadalhorce a dalšími třemi menšími
vodními plochami soustavu přehradních nádrží, které začátkem
minulého století zcela změnily tvář této krajiny. Inženýru
Benjumeovi byl za projekt i realizaci stavby udělen titul Conde
de Guadalhorce (hrabě z Guadalhorce). Stejně byla pojmenována
i samotná přehrada.
Text a foto: Miluše Válková
Zpět
|
