Titulní strana

Menu

Všeobecné
informace

Geografie

Hospodářství

Historie

Umění

Gastronomie

Slavnosti

Muzea

Regiony

Literatura

Slovníček

Cestovní kanceláře
a agentury

E-mail

Počasí

Fotogalerie

Archív článků

Archív receptů

Speciály


Lorca a Dalí v Madridu

Básník a dramatik Federico García Lorca (1898 - 1936) a jeden z nejvýznamnějších představitelů surrealismu, extravagantní malíř vzbuzující rozporuplné reakce Salvador Dalí (1904 - 1989). Dva velikáni Španělska 20. století, dva umělci, jež pojilo hluboké přátelství. Přátelství, jež sám Dalí krátce před svou smrtí nazval "tragickým", protože nemohl opětovat fyzicky lásku, kterou v básníkovi probouzel. Přátelství, jež bylo zdrojem vzájemného objevování a čistého tvůrčího zaujetí, které měly rozhodující vliv na dílo a život obou přátel. Poprvé se setkali v Madridu.

 

Studentská rezidence

Oba získali ubytování v Resi, jak říkali její obyvatelé proslulé Residencia de Estudiantes (studentské koleji), což tehdy nebylo vůbec jednoduché, protože množství žádosti o bydlení v této koleji vybudované podle anglického vzoru převyšovaly její kapacitu. Komplex budov budoucí Residencia de Estudiantes se začal stavět v roce 1915 "na vršcích známých jako Altos del Hipódromo, napravo od tehdejšího severního konce třídy Paseo de la Castellana s jezdeckou sochou Isabely Kastilské uprostřed. Jezdila sem tramvaj číslo 8, která zatáčela kolem sochy a pak se vracela do centra města, což ji trvalo asi dvacet minut. Na úbočí jednoho z vrchů byl v 19. století postaven nádherný Palác průmyslu a výtvarných umění a za touto krásnou budovou se zvedal kopec, jemuž se říkalo Větrná hůrka." Právě na tomto místě byla Residencia de Estudiantes postavena.
Třída Paseo de la Castellana tu dnes sice nekončí, ale prodloužila se pořádný kus směrem na sever. Tramvaj už tu také nejezdí, zato tu jezdí spousta autobusů a dojedete tu také metrem (stanice Gregorio Maranón). Jezdecká socha Isabely Kastilské už nestojí uprostřed, ale byla přesunuta na pravou stranu. Z někdejšího Paláce průmyslu a výtvarných umění je dnes Národní muzeum přírodních věd. Někdejší Residencia de Estudiantes slouží stále ještě jako studentská kolej, i když už dávno není tak proslulá, což jsme zjistili, když jsme se na ni několika kolemjdoucích marně vyptávali. Ale nakonec jsme se přece jen doptali. Nachází se v ulici Pinar v bezprostřední blízkosti slovenského velvyslanectví (od náměstí Gregorio Maranón ulicí María de Molina). Už nemá kolem sebe tolik prostoru jako za časů Lorky a Dalího, ale hlavní pavilón, který si �získal přezdívku Transatlantický, protože dřevěné zábradlí, které se táhlo ve výši prvního patra přes celé průčelí budovy, skutečně připomínalo lodní zábradlí�, zde stále ještě je. Dnes v této hlavní budově sídlí Nadace Federica Garcii Lorky a konají se tu nejrůznější výstavy a další kulturní představení.

 

Královská akademie San Fernando

"Dalí navštěvuje Studentskou rezidenci v září 1922. Doprovází jej otec a sestra, které je v té době 14 let. Anna Maria evokuje tyto poněkud traumatické dny ve své knize Salvador Dalí očima své sestry. Vzpomíná na udivené a výsměšné reakce Madriďanů, kteří se zastavovali, aby si je prohlédli. Bohémský a výstřední Salvador, s černými vlasy až na ramena, s extravagantními kotletami, v dlouhatánské pláštěnce, již táhl po zemi za sebou, a s pozlacenou holí, živá, ještě ne zcela dospělá Anna Maria a důstojně si vykračující korpulentní notář s výraznou pleší olemovanou bílými vlasy tvořili opravdu bizarní skupinu, která při procházkách Madridem musela budit pozornost.
Královskou Akademii San Fernando, již Dalíovi bezpochyby navštívili hned po svém příjezdu, založil Filip V. v roce 1742. Nádherná budova stála - a stále ještě stojí - jen pár kroků od náměstí Puerta del Sol, na začátku ulice Alcalá. Jak už bylo řečeno, diplom ze San Fernanda (jak se akademii jednoduše říkalo) byl v tehdejším Španělsku velmi solidní zárukou pro kariéru profesora umění, a to byl také hlavní důvod, proč Salvador Dalí Cusí svého syna na tuto školu zapsal. Neznamenalo to však, že by byla nějak zvlášť kvalitní. Eugenio d'Ors o této instituci tehdy dokonce prohlásil, že se z ní stala 'přepjatá, slabošská a třesoucí se fraška'. Je dokonce pravděpodobné, že notář - bez ohledu na kvalitu vzdělání v San Fernandu a výtečnou pověst Studentské rezidence - považoval za nejlepší univerzitu pro svého syna blízké muzeum Prado. V tom se určitě nemýlil."
Pokud budete mít dost času, navštivte tuto instituci, která po dlouhou dobu sloužila jako výukové středisko pro talentované začínající výtvarníky. Nejzajímavější je první patro, kde najdete sbírku obrazů z 16. až 19. století. Kromě mnoha neznámých jmen tu narazíte na díla Zurbaránova, Alonse Cana, José de Ribery, Murilla či Goyi. Horní patro je věnováno 19. a 20. století, ale kromě Picassových kreseb, jedním či dvěma díly Sorolly, Juana Grise, Eduarda Chillidy a Ignacia Zuloagy, tu nic zajímavého nenajdete.

 

Jazz v hotelu Palace

Hotel Palace dnes patří společně s Ritzem k nejprestižnějším madridským hotelům. Jeho elegantní bar v anglickém stylu možná je onen slavný Rector's club, kam chodívali Dalí, Lorca a další jejich přátelé. A chodili tam rádi. "Dalí si první rok na San Fernandu velice užíval. Jen co se mu podařilo alespoň trochu přemoci počáteční plachost, vstoupil do výstředního světa, jaký nikdy předtím nepoznal. Madrid, jenž objevuje společně s Bunuelem, Lorkou a Bellem, si zamiloval a tato láska už ho nikdy neopustí. Mnohokrát skončili v elegantním Rector's Clubu v hotelu Palace naproti kortesům, jenž se stal velmi módním díky vynikajícímu newyorskému černošskému jazzovému orchestru The Jackson Brothers. Dalí a Bunuel jsou do jazzu blázni a utrácejí za nové desky část měsíčního kapesného, které dostávají od rodičů. Dalí vzpomíná v Tajném životě na nezřízené pitky, na suché martini a nádherné ženy. Skupinka se s muzikanty tak spřátelí, že pro ně Dalí dokonce navrhne oponu, která představuje - tak to alespoň sdělí své rodině - černošský ráj, kterýžto název Lorca později použije pro jednu ze svých newyorských básní.� Nebo se přesunuli do kavárny Oriente, ne ale do té na náměstí Oriente, ale kousek od nádraží Atocha, kterou se nám však nepodařilo objevit. Pravděpodobně už neexistuje. Stále však ještě existuje Círculo de Bellas Artes, kulturní instituce s proslulou kavárnou (Alcalá 42), která se brzy po svém otevření v roce 1926 stala místem setkávání umělců.

 

miv

Úryvky převzaty z knihy Lorca � Dalí. Marná



Všeobecné informace Geografie Hospodářství Historie Umění Gastronomie Slavnosti Muzea Regiony Literatura Slovníček
Cestovní kanceláře a agentury Počasí Fotogalerie Archív článků Archív receptů Speciály

Kontakt: Iberkontakt, Mladenovova 3232, 143 00 Praha 4

kontaktní e-mail

Copyright © 2002-2017 Iberkontakt

NAVRCHOLU.cz